Digitální kopie kreseb frontového umělce Vasilije Buntova (1905–1979) rozšířily elektronický fond Prezidentské knihovny a jsou dostupné čtenářům v Rusku i v zahraničí.
Právě Vasiliji Buntovovi bylo osudem určeno stát se autorem celosvětově známé Zástavy vítězství, která byla vztyčena na střeše budovy polorozbořeného Říšského sněmu v roce 1945.
Vasilij Buntov se narodil v roce 1905 v početné rodině ve vesnici Ustje ve Vologdské oblasti. Vystudoval Leningradskou uměleckoprůmyslovou školu, pracoval jako učitel kreslení a rýsování ve školách, byl členem městského výboru umělců.
Když vypukla Velká vlastenecká válka, Vasilij Buntov se již druhý den přihlásil na frontu jako dobrovolník. S sebou si vzal tužku a malý skicák. Frontový umělec prošel válečnými cestami až do samotného Berlína, hodně kreslil, dělal skici tuší, tužkou, inkoustem, zaznamenával všechny hrůzy válečného času: lidské utrpení, krev, smrt.
Na jaře 1945 dostal Vasilij Buntov od velení naléhavý úkol vyrobit za dva dny devět speciálních zástav – kopií Státní vlajky SSSR. Práce byla dokončena v termínu. Na zástavách byly vyobrazeny srp a kladivo s hvězdou, názvy divizí, v pravém dolním rohu byly uvedeny pořadová čísla od 1 do 9 – podle počtu divizí 3. úderné armády postupujících na Berlín. Jedné z těchto zástav, se kterou se vojákům podaří proniknout a vztyčit ji nad Říšským sněmem dříve než ostatním, bylo souzeno stát se Zástavou vítězství.
Zástava s číslem 5 připadla 150. Idrické střelecké divizi Řádu Kutuzova 2. stupně. Právě ta se stala Zástavou vítězství, kterou nad Říšským sněmem vztyčili Michail Jegorov a Meliton Kantaria. Tato zástava se zúčastnila Přehledu vítězství na Rudém náměstí 24. června 1945.
Po skončení Velké vlastenecké války se Vasilij Alexejevič Buntov vrátil do Leningradu, kde pokračoval ve své milované práci. Válečná tematika byla hlavní v jeho tvorbě. Z fronty si Vasilij Buntov přivezl 60 kreseb věnovaných svým bojovým soudruhům, jejich nesmrtelnému činu. Tyto kresby byly vystavovány na mnoha tematických výstavách. Část kreseb byla bohužel nenávratně ztracena. 47 prací svého otce předala k digitalizaci do Prezidentské knihovny umělcova dcera.



