Virtuální výstava sbírky Ivana Morozova



Ivan Mo­rozov byl dě­dič­ný ob­chod­ník, prů­my­sl­ník, bankéř, fi­lan­trop a sbě­ra­tel umění. Jeho sbírka po­lo­ži­la základ sbír­kám nového fran­couz­ské­ho ma­líř­ství ve Státní Er­mi­tá­ži a ve Stát­ním muzeu vý­tvar­né­ho umění A. S. Puški­na.

Ivan Abra­mo­vič Mo­rozov po­chá­zel z rodiny kupců, byl ře­di­te­lem a poz­dě­ji před­se­dou před­sta­ven­stva Sdru­že­ní Tver­ské ma­nu­fak­tů­ry pa­pí­ro­vých vý­rob­ků. V roce 1895 pro­mo­val na Che­mic­ké fa­kul­tě Vyšší po­ly­tech­nic­ké školy v Curychu.

Od mládí mi­lo­val ma­lo­vá­ní, spolu se svým bra­t­rem M.A. Mo­rozo­vem chodil na lekce A.A. Ki­se­le­va a K.A. Ko­ro­vi­na. Od roku 1901 začal I. Mo­rozov sbírat obrazy sou­čas­ných rus­kých umělců, od roku 1903 — zá­pa­do­ev­rop­ských. Im­pre­si­o­nis­ty v jeho sbírce před­sta­vo­va­la díla Clauda Moneta, Au­guste Re­noi­ra, Ca­mille Pissar­ra, Edgara Degase, Alfre­da Sisley­ho; po­stim­pre­si­o­nis­tů — díla Paula Gau­gui­na, Vin­cen­ta Van Gogha a Paula Cé­zan­na, jehož sbírka 18 obrazů byla po­va­žo­vá­na za perlu sbírky.

Mo­rozov si pro svou sbírku vy­bí­ral umě­lec­ká díla opa­tr­ně: méně ho při­ta­ho­va­ly fau­vis­té, ig­no­ro­val ku­bis­mus, ale zá­ro­veň ak­tiv­ně na­ku­po­val po­stim­pre­si­o­nis­ty a na­bis­ty, včetně Mau­ri­ce Denise, který pro Hu­deb­ní salon v sídle  Mo­rozo­va vy­tvo­řil cyklus de­ko­ra­tiv­ních panó „Dějiny Psyché“. Scho­diš­tě mos­kev­ské­ho domu I. Mo­rozo­va zdo­bi­ly de­ko­ra­tiv­ní panó dal­ší­ho z jeho ob­lí­be­ných umělců  Pierra Bon­nar­da (triptych „U Stře­do­zem­ní­ho moře“; panó „Před­ja­ří ve ves­ni­ci“ a „Podzim. Sbí­rá­ní ovoce“).

Sbírka I. Mo­rozo­va za­hr­no­va­la vůdce ev­rop­ské avant­gar­dy Henri Ma­tis­se a Pabla Pi­cassa. Zá­pa­do­ev­rop­ská část sbírky ob­sa­ho­va­la téměř veš­ke­rou fran­couz­skou malbu let 1890 — 1910: od Clauda Moneta po Mau­ri­ce Vla­minc­ka, Louise Valta, Otona Frieze, André De­ra­i­na, Paula Sig­na­ca, Ge­or­gese Rou­aul­ta, Ed­mon­da Crossa.

Ruská část sbírky I. Mo­rozo­va, která začala kra­ji­nou M. Ch. Aladža­lo­va, za­hr­no­va­la díla I. I. Le­vi­ta­na, M. A. Vru­be­la, K. A. Ko­ro­vi­na, V. A. Serova (jehož rady I. Mo­rozov vy­u­ží­val jako sbě­ra­tel) ), jakož i zá­stup­ců sdru­že­ní „Mir is­kusstva“ a „Go­lu­ba­ja roza“. Sbírka rovněž ob­sa­ho­va­la díla zá­stup­ců sdru­že­ní „Bub­no­vyj valet“. I. Mo­rozov jako jeden z prv­ních koupil díla M. F. La­ri­o­no­va, N. S. Gon­ča­ro­vo­vé (1906) a M. Z. Cha­gal­la (1915).

Ačkoli Mo­rozov ne­skrý­val sku­teč­nost, že za­hra­nič­ní část sbírky měla pro něj pr­vo­řa­dý význam, sa­mot­ná kom­bi­na­ce zá­pa­do­ev­rop­ských a rus­kých obrazů ve sbírce dělala silný dojem na jeho sou­čas­ní­ky a umož­ňo­va­la mu srov­nat hlavní směry vývoje nového fran­couz­ské­ho umění s vý­vo­jem rus­ké­ho ma­líř­ství. Je také dů­le­ži­té, že I. Mo­rozov svými nákupy pod­po­řil mnoho před­sta­vi­te­lů ruské avant­gar­dy.

I. Mo­rozov si dal za úkol vy­tvo­řit pl­no­hod­not­né muzeum nového umění a se­sta­vil sbírku podle ur­či­té­ho jas­né­ho plánu, vy­hý­ba­je se při tom nej­ra­di­kál­něj­ším dílům.

Dne 19. pro­sin­ce 1918 byla sbírka I. Mo­rozo­va zná­rod­ně­na a 6. května 1919 byla pře­mě­ně­na na Druhé muzeum nového zá­pad­ní­ho ma­líř­ství. V květnu 1919 I. Mo­rozov s man­žel­kou a dcerou emi­gro­val z Ruska, od roku 1920 žil v Paříži.

Dne 22. června 1921 I. Mo­rozov zemřel cestou do Kar­lo­vých Varů na léčení. Po dlou­hou dobu nebylo místo, kde je po­hřben, známé. Před­po­klá­da­lo se, že tělo bylo od­ve­ze­no do Fran­cie. V roce 2012 byl hrob ob­je­ven na hřbi­to­vě Dra­ho­vi­cích (sou­část Kar­lo­vých Varů) a zá­ro­veň byl ob­no­ven za pod­po­ry rus­kých pod­ni­ka­te­lů.