K 146. výročí narození Arkadije Averčenka

Letos si připomínáme 146. výročí narození Arkadije Timofejeviče Averčenka, ruského spisovatele a satirika proslulého svými humoristickými díly. Právem si vysloužil titul „král ruského smíchu«: jeho humoristické povídky, fejetony a satirické miniatury jsou plné elánu a veselí.

Averčenko strávil část svého života v hlavním městě Československa, kam přijel z Konstantinopole v roce 1922. Není proto divu, že jeho literární odkaz je s touto zemí úzce spjat.

Averčenko žil v srdci Prahy a pronajímal si pokoj v hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí. Aktivně přispíval do pražských publikací, zejména do Lidových novin, které redigoval Karel Čapek. Zde se setkal s novinářem Věnceslavem Švihovským, který se později stal jeho literárním agentem. Byl to on, kdo Averčenka seznámil s dramatikem Jaroslavem Kvapilem, který vedl Divadlo na Vinohradech, kde byla brzy uvedena hra „Hra se smrtí«.

V tomto období Arkadij Timofejevič napsal sbírky povídek: „Zapisky prostodušnogo« (Zápisky prosťáčka), „Vroucí kotel» a „Děti«. Jeho posledním dílem byl román „Žert mecenášův», vydaný v Praze po jeho smrti v roce 1925.

Známý český novinář, publicista a překladatel Vincenc Červinka v jedné ze svých poznámek označil Averčenka za jednoho z nejoblíbenějších zahraničních autorů v Československu: neexistoval jediný český časopis ani sbírka humoristických povídek, které by se o Arkadiji Timofejeviči nezmínily.

Volba československého hlavního města pro jeho exil byla záměrná: spisovatel byl přesvědčen, že si může zachovat svou identitu v cizí zemi pouze v zemi s příbuznými slovanskými kořeny, jazykem a tradicemi. A podle všeho měl pravdu: Averčenko žil v Praze pouhé tři roky, ale v bohatosti a popularitě své tvorby překonal všechny rekordy: psal povídky a fejetony pro pražské německy psané noviny „Prager Presse«, organizoval tvůrčí večery a setkání s obyvateli města. Během jeho pražského období bylo v ruštině, češtině a dalších evropských jazycích vydáno asi dvacet literárních sbírek a jednotlivých knih Averčenka: „Žert mecenášův», „Historické poučné povídky«, „Pantheon rad mladým lidem», „Procházka v kopřivách» a další. Zvláštní místo mezi jeho publikacemi zaujímá publikace „ Zápisky prosťáčka: Jsem v Evropě. Turecko – Česko-Slovensko«, věnovaná ruské emigrantské komunitě. Čechoslováci Averčenka milovali pro jeho brilantní, filozoficky smysluplné příběhy. Byl hojně překládán a dobře placen, ale zoufale toužil po Rusku. Touha po návratu do vlasti byla neustálá, ale nebylo mu to souzeno. V létě 1924 se zdraví Arkadije Timofejeviče zhoršilo. Po operaci očí se u něj objevily srdeční problémy a v březnu 1925 spisovatel zemřel v pražské nemocnici. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech, poblíž tehdy nedokončeného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jeho poslední cesty se zúčastnilo velké množství ruských emigrantů.

Ve nekrologu romanopiskyně, básnířka a dramatička Naděžda Teffi napsala: „Mnozí považovali Averčenka za ruského Twaina. Někteří kdysi předpovídali, že půjde cestou Čechova. Ale on není ani Twain, ani Čechov. Je to čistokrevný ruský humorista, bez přehnaného vzrušení nebo smíchu skrz slzy. V ruské literatuře má jedinečné místo. Řekla bych, že je jediným ruským humoristou.«

Zajímavosti:

— Averčenko několikrát vystoupil před pražským publikem ve Smetanově síni v Obecním domě na náměstí Republiky.

— První překlady Averčenkových povídek se zde objevily dlouho před jeho emigrací do Československa, v letech 1910 a 1914.

— Averčenko opakovaně hovořil o svém záměru najít v Praze bezpečné útočiště a o tom, jak se Československo stalo jeho druhou vlastí.

— Odborníci na Averčenka tvrdí, že spisovatel si velmi přál setkat se s Jaroslavem Haškem: byli si navzájem podobní jak svojí tvorbou, tak i výrazným smyslem pro humor.