Autoři

se narodil 27. listopadu 1966 v Alma-Atě.  Když mu byly 4 roky, přestěhoval se do Ruska a po krizi v roce 1998 začal žít v Praze.  Právě zde začal psát své povídky o „ožehavých problémech“, které se líbily i mužům, i ženám, protože autor je mistrem vyprávění a jeho povídky jsou velmi oblíbené jak v Rusku, tak i mezi rusky hovořícími čtenáři v ČR, kde autor žije.

První kniha „Sex, trava, viagra“ byla vydána v roce 2015. V roce 2018 jeho knihu „Šestoj angel. Poljot k mečtě. Ispolněnie želanij“ vydalo nakladatelství Bombora a rovněž vyšly knihy „Kak najti ženščinu svojej mečty i čto potom s etoj stěrvoj dělať?“, „Otcovskij instinkt ili kak my dětěj dělali“ aj.  Za 5 let se čtenáři mohli seznámit s 20 jeho knihami.

Po narození syna a dcery (dvojčata) Vadim napsal a vydal krásnou knihu pohádek „Dvojčata“. Pohádky o dvojčatech Ale a Saše, kteří od prvních dnů svého života odhalují podivuhodný, kouzelný, plný lásky okolní svět. Kniha vyšla v roce 2018 v nakladatelství „U Nikitskich vorot“ s kouzelnými ilustracemi I. Gluščenkové.

Vadim Fjodorov je všestrannou osobností. Je též finančním poradcem v oblasti nemovitostí v ČR.  Zkušenosti, které v této oblasti získal, využil, a v roce 2019 vyšla jeho nová kniha „Zapisky rieltora“.  V roce 2020 Vadim vydal horor „Takoje vremja“, jehož prezentace proběhla v Ruském středisku vědy a kultury v Praze.

Vadim Fjodorov je od roku 2017 členem Svazu spisovatelů ČR, od roku 2018 členem Národní asociace dramaturgů. Je ženat, má pět dětí.

se narodila 16. června 1985 v Lipecku. V roce 2008 vystudovala žurnalistiku na Voroněžské státní univerzitě.

Uměleckou dráhu zahájila ve 12 letech, když začala psát krátké pohádky. Po uplynutí dvou let již byla externí korespondentkou dětských novin „Zolotoj ključik“. Nyní zde působí jako novinářka.

V roce 2009 se stala laureátkou ceny A. Vermiševa za nejlepší publicistické práce v rámci speciálního projektu za sérii pohádek o organizaci stravování ve školách Lipecka.

Po narození dcery Xénie mladá maminka začala psát knihy. „Mečtaj, Marsel, mečtaj“ byla debutní knihou, jež byla vydána v roce 2015 a zvítězila na Mezinárodní soutěži P. Jeršova v nominaci „Od potomků Jeršova“ a získala „Stříbrného vitjaza“ Mezinárodního slovanského literárního fóra „Zolotoj viťjaz“.

V roce 2016 Aljona získala oblastní literární cenu J. Zamjatina.  Ve stejném roce se dílo Aljony Kašury a M. Curikova „Strašnyj žuk, dobryj žuk“ umístilo v short listě nominací „Rodnaja priroda“ VII. sezony každoroční všeruské literární soutěže „Novaja dětskaja kniga“.  Aljona se zúčastnila Mezinárodního fóra mladých spisovatelů a básníků Ruska, zemí SNS a zahraničí, pobírá stipendium Ministerstva kultury. Hlavními jejími inspirátory jsou manžel Oleg a tři děti- Xénie, Nikolaj a Marie.

Tamara Michejevová

se narodila v roce 1979 v uralském městě Usť-Katave.  Vystudovala Literární institut M. Gorkého. Je laureátkou (2. místo) literární soutěže umělecké tvorby pro mládež S. Michalkova (organizátor – Ruský fond kultury) za rukopis sborníku povídek „Jurkiny bumerangi“ (2008). Porota zdůraznila, že Michejevová byla nejmladší a nejtalentovanější autorkou. Cenu obdržela z rukou klasika dětské literatury S. Michalkova. V roce 2012 se za knihu „Ljogkije gory“ stala laureátkou ceny P. Baženova a kniha „Asino leto“ získala cenu „Zavětnaja mečta“.

Její povídky jsou lehké a poutavé.  Stačí jí jen několik přesných frází, aby vytvořila poznatelný obraz.  Malá, ale tak odvážná Asja („Asino leto“), na své roky vyspělá žákyně první třídy Dina („Ljogkije gory“), bouřící se Jana („Janka“), trochu zranitelný Serjoža („Děti dělfinov“), důvěřivý a otevřený chlapec s přezdívkou Kabančik („Doplyť do grota“)  . . .  Natolik různé hrdiny však jedno spojuje. Ještě jim není ani 16 let.  V každém z nich čtenář – vrstevník poznává sebe a své přátele.

Tamara Michejevová je členkou Sdružení dětských spisovatelů Uralu, je členkou poroty Mezinárodní dětské ceny V. Krapivina.

se narodila v roce 1981 v Iževsku. V roce 2004 s vyznamenáním ukončila Petrohradskou pedagogickou college č.7 a začala studovat ve druhém ročníků Ruské státní pedagogické univerzity A. Gercena, kterou ukončila v roce 2009 jako magistra v oblasti pedagogiky.

Psát začala ještě v dětství.  Její první publikací byl v roce 2006 úryvek pohádky „Metrolcy“ v časopise „Avtobus“. První kniha s názvem „Metrolcy. Priklučenija Juňki“ vyšla v roce 2010 v nakladatelství „Nasťa i Nikita“. Ve stejném roce vyšlo pokračování „Metrolcy. Vozvraščenije Juňki“. V roce 2015 nakladatelství „Akvilegija-M“ vydalo její pohádkovou novelu „Pugovka na trave“ a v roce 2017 knihu „Tropobrod, Ryžik i drugie“.

Její tvorba byla publikována i v časopisech „Litěratura“, „Mir fantastiki“, „Žoltaja gusenica“ aj., ve sborníku „Kak chorošo uměť pisať“ podle výsledků festivalu „Molodyje pisatěli vokrug Dětgiza“.

V roce 2010 se kniha Agapovové „Skolzjaščije po provodam“ dostala do short listu 1. literární soutěže „Novaja dětskaja kniga“, kterou organizuje nakladatelství dětské literatury „Rosmen“, v nominaci Dětská tvorba a verše.  Ve stejném roce její povídka „Po mostkam čerez more“ získala diplom literárně-pedagogické soutěže „Dobraja Lira“.

V roce 2013 pohádková novela „Metrolcy“ obsadila 1. místo v nezávislé knižní soutěži „Kniga goda: vybirajut děti“.  Kniha získala oficiální právo používat znak vítěze soutěže „Nejlepší kniha 2013: volba dětí“ při jejím opakovaném vydání.

V roce 2015 získala diplom finalistky Mezinárodní dětské literární ceny V. Krapivina za povídku „Puť tropobroda“, v roce 2018 diplom finalistky stejné soutěže za povídku „Moja něvozmožnaja mama“.

V roce 2014 se Marie Agapovová stala členkou Svazu spisovatelů Petrohradu (od r.1991 pokračovatel Svazu spisovatelů SSSR). V roce 2015 organizovala svoji personální výstavu fotografií „Dětskije pisatěli – němnogo děti“ na Týdnu dětské knihy v Knihovně rodinného čtení v Sosnovém Boru.

Žije v Sosnovém Boru (Leningradská oblast).

Tento článek je dostupný v: Russian