Realismus v povídkách Viktorie Tokarevové

Realismus v povídkách Viktorie Tokarevové

Soubor povídek Zlom spisovatelky a scénáristky Viktorie Tokarevové přinesl na český knižní trh svěží vítr z východu.  Vydavatelský počin nakladatelství Akropolis je chvályhodný. V posledních desetiletích v největší zemi na světě uzrály literární talenty, které mají co říci, škoda jen, že se v našich krajích současná ruská tvorba právě neveze na módní vlně a nakladatelé po ní sáhnou zřídkakdy. Tento trend je navíc obousměrný, ani současná česká literatura nemá v Rusku mnoho čtenářů.
knihaViktoria Tokarevová vstoupila do světa literatury v šedesátých letech povídkou Jeden den bez lhaní. Od té doby se zařadila mezi nejpopulárnější současné ruské autory, publikovala několik desítek knih, převážně povídkových souborů a několik novel, podle jejích scénářů vznikla řada úspěšných filmů.

Hlavními postavami pěti krátkých próz zařazených do výboru jsou většinou ženy. Všechny procházejí bodem zlomu, který vyžaduje konfrontaci s vlastním životem a potřebu učinit zásadní rozhodnutí. V úvodní povídce, která knize propůjčila název, se setkáme s Taťánou, někdejší mistryní světa v krasobruslení, ve chvíli, kdy si plná vzteku po hádce se svým nevěrným manželem nešťastně zlomí nohu. Léčba se komplikuje, její trenérská kariéra je ohrožena. Najednou svůj nenaplněný život vidí jasně jako na filmovém plátně, rozpozná okamžik, kdy bylo možné vydat se jinou cestou. Také pro Natašu z povídky Koně s křídly je bodem zlomu manželova nevěra, v případě Margo osudný zvrat způsobí autonehoda, Tamaru na pracovní cestě překvapí milostné dobrodružství. Společným tématem povídek je vztah muže a ženy, vztah většinou komplikovaný a trýznivý. Pro Taťánu, Marinu i Lydku je milostný poměr odplatou, záplatou na trhlinu zlomeného srdce, hrou. Hrdina povídky Pavel a Pája je nevědomky vtažen do takové hry, jeho život se změní v utrpení. Ženy jako Taťána jsou silné, mají po ruce síť, kterou k sobě přitáhnou slabšího muže, ujmou se mužské role v rodině, sejmou tak ze svého protějšku tíhu povinností, zároveň ho tím ale ztrácejí.

Povídky jsou kompaktní, mají rychlý spád, jazyk je překvapivě výstižný, jadrný, věty jsou strohé, deskriptivní a rozvláčné scény u Tokarevové nenajdeme. Dokáže ve čtenáři vzbudit iluzi, že se nejedná o fikci, ale o realitu. Zdání reality je bohužel jen dočasné, s odložením knihy rychle vyprchá. Tokarevová je strůjcem neblahého údělu svých postav, aby se projevily v lidské nedokonalosti a čtenář mohl být svědkem jejich vnitřního zápasu. Výhodou realismu je, že je otevřený satiře a Tokarevová této přednosti umí využít. Laskavým humorem se vyhne přílišnému sentimentu a prosvětlí ponuré události jako v tragikomickém příběhu útočníka Peťka z povídkyPět soch na podstavci. V Peťkově zločinu nemůžeme přehlédnout podobnost s Raskolnikovem. Podobný humor najdeme u A. P. Čechova, autorčina literárního vzoru. Vliv ruského klasika a mistra povídek je patrný z přímých odkazů na Čechova, nepřímo se setkávají tematicky i stylem. Příběhy obou autorů zůstávají nedopovězené nebo zcela otevřené v případě ruské autorky hlavní postava prochází katarzí a závěr povídky mnohdy vyzní jako příslib, naděje.

Prostředí nemocnice či zvláštní školy, kam nás děj povídek zavede, nabízí ideální prostor ke kritice společnosti v období perestrojky a glasnosti, i když se Tokarevová dotýká sociálních problémů jen povrchně. Téma, ke kterému se vrací, je alkoholizmus, démon s ničivou silou schopnou zasáhnout několik generací, protože oběťmi nejsou jen sami pijani, ale v první řadě jejich děti a manželky, někdy i tchýně, jak nás utvrzuje v závěrečné povídce.

Popularitu si podle svých slov zajistila tím, že od počátku tvořila bez vnitřní cenzury, psala a nestarala se o to, jestli budou její texty v rámci oficiální literatury přijaty, či nikoli. Jisté je, že se nepouští do kontroverzních témat, už půl století čtenáře přitahují náměty, které filtruje z každodenního života, a postavy, s nimiž je snadné se identifikovat. Láska je pro ni hnacím motorem života i tvorby.

Povídkový soubor skvěle přeložil do češtiny Lukáš Klimeš. Ukázka z povídky Koně s křídly byla před vydáním knihy oceněna v Překladatelské soutěži o nejlepší literární překlad z ruštiny do češtiny.

Tento článek je dostupný v: Russian