Prezentace českého překladu knihy „ Jaro v Kartágu“ ruského spisovatele Václava Michalského

Prezentace českého překladu knihy „ Jaro v Kartágu“ ruského spisovatele Václava Michalského

19. prosince, pondělí, 17:00, Křišťálový sál.

„Jaro v Kartágu“ je první částí stejnojmenného šestidílného románu, který je poprvé vydáván z ČR nakladatelstvím Targamannum. Akce se zúčastní vydavatel a překladatel knihy V. Hrbek, spoluvydavatel S. Štefl a editorka M. Besserová. Rovněž se uskuteční internetová konference s autorem.
Vstup volný!

Účast, prosím, potvrďte na  https://www.facebook.com/events/1194620090623352/ nebo na e-mailu: vhrbek@targamannum.cz

Kartágo, starověké město, jež bylo zničeno Římany 146 let před narozením Krista a zaoráno pluhem jako poučení poraženým, a posypáno solí na znamení prokletí. Kartágo je pro hlavní hrdinku románu, hraběnku Mariju Alexandrov-nu Merzlovskou, symbolem rozvratu její rodiny, jejích blízkých, matky Anny Karpovny a sestry Alexandry, od nichž byla násilím odervána, a její vlasti, Rus-ka. První část šestisvazkového románu se stejnojmenným názvem byla v roce 2003 vyznamenána Státní cenou.
V „Jaru v Kartágu“ a jeho navazujících částech „Osamělý je všude na poušti, K radosti musí být dva, Chrám přátelství, Estomihi a Ave Maria“ vypráví spisovatel Václav V. Michalskij životní příběhy Mariji a Alexandry na pozadí historických událostí 20. století.

Ukázka:

Auto se hbitě rozjelo. Bílá cesta se často zatáčela.

‚Bože můj, já jsem taková nána! Co s tou lodí budu dělat? Co si počnu s tou hromadou železa? O kolik mě bude chtít odřít? Bože můj, já jsem tak pitomá! Vždyť mohu zůstat bez haléře…,‘ běželo Marije hlavou, když hleděla dopředu na bílou vápencovou cestu, která ubíhala pod koly auta. Promýšlela to ze všech stran, ale nedo-mnívala se, že udělala chybu. Dobře znala ten chlad u srdce, poryv bláznivé odvahy, který vždy předcházel její nejlepší rozhodnutí, která byla nenadálá a nejsprávnější. Tak to bylo i tentokrát, když řekla, že koupí bitevní loď „Generál Alexejev“. Řešení v ní vzplálo náhle, a to znamenalo, že se trefila do černého. Samozřejmě, ještě nevě-děla, co bude dělat s lodí a k čemu jí ten nápad bude. Nevěděla, ale šestý smysl jí napovídal, že je potřeba hrát vabank! A ona hrála.

„Vaše cena?“ zeptala se náhle Marija, hbitě vedouc auto do zatáčky klikatící se cesty.

„Co jste říkala?“ zatvářil se pan Chadžibek, jako by nerozuměl.

„Kolik?“

„Mluvíte o lodi?“

„Ano. O lodi. Kolik?“

Pan Chadžibek počkal co možná nejdéle a řekl cenu. Cena byla pro Mariju naprosto přijatelná.

„Bojte se Boha, pane Chadžibeku!“ vykřikla procítěně. „Vy chcete okrást bezbrannou ženu!“

„Zdá se vám to drahé? Mademoiselle! Jsou tam stovky tun prvotřídního kovu,“ vykřikl s nemenším pato-sem pan Chadžibek, a pro sebe přemýšlel, že by ho uspokojila i polovina té sumy.

„I polovina je příliš!“ čtouc jeho jednoduché obchodní myšlenky, vykřikla Marija s opravdovým pohorše-ním v hlase, které přehlušilo protivítr a šelest pneumatik. Byla v tuto chvíli tak překrásná. Tvář jí zahořela, oči sálaly, zářivé, plné rty zkroutila grimasa opovržení tak, že pan Chadžibek mimovolně zrozpačitěl a zamyslel se, zda skutečně cenu nenavýšil příliš, koneckonců, kdo další by teď od něj koupil tuto loď… Navíc své penízky dostal, a ještě si přilepšil…

Marija beze slova řídila, aniž se na pana Chadžibeka podívala, tak, jako by vedle ní vůbec neseděl.

„No, mademoiselle…“ nesměle zamumlal pan Chadžibek.

„Jestli chcete třetinu toho, co jste si řekl, můžete ji dostat dnes. To je moje poslední slovo.“

Několik minut jeli beze slova, čekali, kdo ustoupí.

„Dnes nezvládneme transakci potvrdit,“ vzdal se nakonec pan Chadžibek.

„Takže zítra. Ruku na to!“ Marija snížila rychlost auta a pevně, chlapsky, po obchodnicku potřásla rukou pana Chadžibeka, který měl krátké prsty, a odměnila ho oslňujícím úsměvem.

Oba byli se sebou spokojeni. Chadžibek proto, že prodal, co nepotřeboval a Marija proto, že koupila za pár šupů loď, na které sem, do Bizerty, připlula, jako patnáctiletá dívka.
Stručná anotace:
Horké Tunisko, Rusko, Francie a Československo. Čtyři země, v nichž se odehrávají osudy dvou sester, dcer admirála Carské námořní flotily. „Jaro v Kartágu“ je prvním ze šesti románů, jehož vyprávění končí na počátku Velké vlastenecké války. V „Jaru v Kartágu“ a jeho navazujících částech „Osamělý je všude na poušti, K radosti musí být dva, Chrám přátelství, Estomihi a Ave Maria“ vypráví spisovatel Václav V. Michalskij životní příběhy Mariji a Alexandry na pozadí historických událostí 20. století.
O autorovi:
Václav V. Michalskij, narozen 27.6.1938 ve městě Taganrog, Rostovská oblast, Ruská federace. Mládí prožil v Dagestánu, Kabardě a Čečně. Absolvent Literárního institutu M. Gorkého v Moskvě (1965), člen Svazu spisovatelů SSSR (1964), laureát Ceny K.A Fedina (1979), laureát Státní ceny RF (2002). Podle jeho scénářů byly natočeny filmy Katuška, Balada o staré zbrani, Tajné milosti, Sedmnáct levých bot. V roce 2014 vyšly Sebrané spisy Václava Michalského v 10 svazcích, obsahující povídky, novely a romány, napsané během spisovatelovy padesátileté tvůrčí činnosti.